Wir glauben, hoffen und leben in Wien

V následujícím článku bych ráda srovnala tradiční mši svatou s Novus Ordo, tedy se způsobem slavení Mše svaté, který převládl po druhém vatikánském koncilu. Sama navštěvuji tradiční mši poslední tři roky, předchozích dvacet let jsem navštěvovala Novus Ordo, protože jsem o tradiční mši svaté do té doby nic nevěděla, nikdy jsem neměla možnost se jí zůčastnit, ani nebyl nikdo, kdo by mě jí provedl a vysvětlil. Nejde mi ale v žádném případě o teologické srovnání, nemám k tomu ani žádné oprávnění, jelikož nedisponuji teologickým vzděláním. Ráda bych jen ze svého pohledu katoličky, která má zkušenosti a zážitky s oběma způsoby slavení Mše svaté, poukázala, co mě osobně vedlo k rozhodnutí navštěvovat tradiční liturgii. Ráda bych, kdyby jste se nad následujícím článkem zamysleli, rozhodně ho ale neberte jako něco naprosto neomylného, jak Tridentská mše, tak Novus Ordo jsou platnými katolickými bohoslužbami. Přesto ale cítím a zažívám, že tradiční bohoslužba nabízí něco víc, a toto Něco bude tématem následujícího článku.

Latina & ostatní jazyky

Ve Tridentské mši je jako liturgický jazyk používána latina. Celá mše takříkajíc probíhá v latině, pouze první čtení a Evangelium jsou následně čteny i v jazyce toho kterého národa. Stejně tak kázání není ve formě latiny, ale znovu v národním jazyce. Naopak Novus Ordo už latinu nepoužívá vůbec.

Latina je zárukou neměnnosti. Jako mrtvý jazyk se už dále nevyvíjí, nedochází v ní k žádnému posunu nebo změnám. Kdekoli na světě tedy navštívím tradiční mši, budu používat úplně ta samá latinská slova. Samozřejmě ne všichni lidé umí dobře latinsky, za tímto účelem byly ale napsány misály, které věřící celou mší provází, a kde jsou všechny latinské výrazy přeloženy. Sama s manželem podobný latinsko-polský misál často při Mši svaté používáme. Naopak pokud navštívím Novus Ordo v zemi, jejíž jazyk neovládám, nebudu se moci ke Mši svaté nijak připojit, nebudu tak dobře rozumět, co je právě říkáno a co probíhá.

Toto samé platí o modlitbách. Pokud se modlím Pater Noster v Česku a Rakousku během Tridentské Mše svaté, modlím se stále v těch samých slovech. Pokud se ale modlím v Novus Ordo česky a německy, není text modlitby identický. Češi se modlí „přijď království Tvé“ a Rakušané „Dein Reich komme“ (přijď říše Tvá), nebo „odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“, zatímco Rakušané „vergib uns unsere Schuld, wie auch wir verbegen unseren Schuldigen“, tedy odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme našim dlužníkům.

Kněz a jeho vliv ve mši svaté

Kněz, který slouží tradiční liturgii, nemá na její průběh prakticky žádný vliv. Může rozhodnout, o čem bude kázat, a kdy bude kázat, jestli během, nebo před Mší svatou. Víc se od sebe Tridentské mše odlišovat nemohou. Tím ale, že kněží nemohou Mši dle svého názoru nebo vkusu ovlivnit, získává Tridentina onen „Božský nádech“, stává se něčím seslaným od Boha, něčím staletími obnovovaným a přesto neměnným. Skrze tuto universálnost se ve věřících utvrzuje úcta ke knězi, který tradiční mši slaví. Neboť naprosto odhlížíme od jeho lidského faktoru, kněz se stává „pouze“ prostředníkem mezi Bohem a námi. 

Naopak Novus Ordo může být knězem ovlivněno naprosto zásadně. V mém životě se nabízí srovnání polských Mší, které ve Vídni probíhají velice zbožně, zatímco v kyperském Paphosu připomínala polská Mše svatá slavená anglicky mluvícím knězem spíše setkání, jak se vyjádřil můj manžel, svědků Covidu. Místo toho, aby se soustředil na bohoslužbu, se kněz soustředil na předepsané rozestupy a roušky, přičemž neváhal Poláky, kteří mu vesměs vůbec nerozuměli, upozorňovat i během proměňování.

Ačkoliv způsob slavení Novus Ordo pochází od kněze, přesto se jedná o lidský faktor. A tím, že jednotlivé Mše, které slaví různí kněží, se v praxi od sebe často diametrálně liší, opouští Novus Ordo onu Božskou universálnost a stává se něčím, co může člověk ovlivnit dle svého vkusu. Následkem toho se ztrácí úcta ke kněžím, neboť náhle už nejsou pouze Božími zprostředkovateli, ale i lidmi, kteří mohou pozměnit slavení Mše svaté. A jako takoví podléhají kritice farníků.

K Bohu & k lidem

Kdo je zajímavější, Bůh, nebo lidé? Kdo si víc zaslouží naši pozornost, na koho se máme podívat nejdříve? Tridentina má v této otázce jasno, kněz se dívá k oltáři, k Bohu, a my se díváme s ním.

V Novus Ordo se kněz dívá k lidem. Toto postavení vnímám já osobně jako přiblížení se k protestantským setkáním, z čehož znovu vyplývá onen vliv kněze na slavení bohoslužby a lidé, kteří se už nehledí na její platnost, ale na skutečnost, zda se mi líbí, či ne. Myslím, že i z toho důvodu mnoho lidí přestává chodit do kostela, protože už se neúčastní Něčeho stálého, ale Mše, jejíž průběh se s příchodem nového kněze může rapidně změnit. A pokud se mi to nelíbí a na jinam je daleko, tak tam nebudu chodit vůbec.

Eucharistie

Tridentina uznává jediný způsob podání Svatého příjímání, a to do úst a vkleče. Naproti Novus Ordo často akceptuje přijímání na ruku, proti čemuž se kardinál Robert Sarah, prefekt Kongregace pro nauku víry a svátosti, staví jako nehodnému způsobu.

Tuto skutečnost osobně pociťuji zejména v současné době. Během posledních měsíců jsme se několikrát účastnili Novus Ordo, protože jednoduše nebyla v blízkosti slavená žádná tradiční bohoslužba. Je mi vždycky nesmírně líto, když nemůžu jít ke Svatému příjímání, protože do úst se přijímat nesmí. Naopak Petrovo bratrstvo ve Vídni stále podává do úst. Takže kdybych i pominula všechny výše zmíněné důvody, proč navštěvujeme Tridentskou liturgii, tak tento pominout nemohu: pouze tam je v dnešní době možné hodné a uctivé přijímání Eucharistie.