Na začátku roku 2020, ve čtvrtém semestru, se naše paní profesorka katolického náboženství rozhodla, že bude aktivně spolupracovat s evangelickým pastorem z blízké Pfarrgemeinde. Začátek spolupráce se konal v evangelickém „kostele“, konec nás zastihl krátce před coronavirovými opatřeními v podobě výkladu, jak se katolická církev ve své nauce historicky i současně strašně mýlí, i když samozřejmě jdeme společnou cestou...

 

Podobné situace, které se odehrávají na oficiálně katolické škole, mit, jak se ve Vídni říká, Respekt zu anderen Religionen, nabízejí zamyšlení nad tím, proč jsem vlastně katolička. Především jsem si uvědomila, o co protestanté přicházejí. Jejich pastoři nejsou nic víc než psychologové. V jejich kostelech nenajdeme Nejsvětější Svátost, nemají právo zpovědi, biřmování, ani svátosti nemocných. Příslušnost k jejich církvím není nic víc, než jakési osobní uspokojení v kolektivu. Pokud vidím, že se ostatní lidé ve společenství nechovají příkladně, tak si založím vlastní církev, tam se určitě nic podobného nestane. Počet nekatolických církví již dnes překonává počet třiceti tisíc a každý den vznikají na světě dvě nové. (Piotrowski, Marek. Koscół na celowniku. s. 112)

 

Při poslední vyučovací hodině mě ale mrzelo, že jsem nedokázala dostatečně dobře na zmíněný přednes reagovat, neměla jsem nebo neznala potřebné argumenty. A tak mi o měsíc později můj manžel půjčil knížku, jejíž název jste si mohli přečíst už v titulku: Řím, sladký domov.

Autory jsou manželé Scott a Kimberly Hahn, lidé, kteří se aktivně od mládí zajímali o nauku presbyteriánské církve, jíž byli aktivními členy. Scott po absolvování vysokoškolského studia získal místo jako učitel teologie, což si také velmi přála jeho žena. Na svém pracovišti se setkal s katolickými studenty, postupně také začal číst knihy velkých katolických teologů. Právě ty přinesly jeho víře pochybnosti. Ve své touze přemoci katolickou argumentaci se setkal s řadou předních amerických teologů za účelem vedení debaty, kdy on jakoby obhajoval katolické myšlenky, zatímco jeho protestantští přátelé mu oponovali. Z těchto debat však vycházel jako vítěz...

 

Ačkoliv se jedná zčásti i o knihu s teologickým zaměřením, je naprosto srozumitelná i laikům. Ukazuje, v čem se protestanté mýlí, a odpovídá na otázku, proč jsme vlastně katolíci. Neboť to byli právě katolíci, kdo Scotta Hahna ovlivnil a přesvědčil natolik, že se rozhodl pro konverzi. Žádná jiná církev na světě (s výjimkou pravoslavných, zde by ale bylo nutno rozvinout debatu na téma schizmatu) nám nemůže dát tolik, co katolická církev: živého Boha, který ji založil, slíbil, že ji neopustí, a díky ní stále znovu a znovu zpřítomňuje svou oběť.

 

Závěrem: Nebojte se, že by kniha byla nudná. Přečetla jsem ji za jediný den :)